Bůh ve své velké dokonalosti, stvořil člověka ke svému obrazu a podobě (Gn 1, 27). On dělal kolísavý, což představuje tělo, pochopení a nesmrtelnou duši. A s výbuchem jeho dechu mu božský dar milosti, který povýšil jej na nadpřirozené úrovni.

Posvěcující milost povoleno muže vstoupit do světa Božího. Tento život milosti zasypali ho dary a ctnosti, které dělaly ty první muži nadpřirozené bytosti žijí v naprostém pořádku a podle Boží vůle.

Rovněž mu dal dar svobodné vůle, tedy, udělal si vybrat. Muž měl všechno, co potřeboval, aby byl šťastný uprostřed stvoření, který byl naprosto nevýrazné, a všechno bylo v harmonii a řád stanoví sám Bůh.

Pak Bůh zkouší jeho stvoření a uložil podmínky pro člověka. Muž používat jeho rozum a zneužívat svou svobodu vzbouřil proti Bohu a rozhodli se dělat svou vůli (srov. SC 397). Změnil pořadí a perfektní harmonii převládající v tvorbě a byl vyloučen ze světa Božího. Ztratili posvěcující milost a milost, všechny nadpřirozené dary, které dostali bez zásluh z jejich strany. Muži neocenil tak velké dary, protože žádná práce nebo úsilí vynaložené na jejich dosažení.

S neposlušnost vstoupil hřích a hřích vstoupil do nemoci, utrpení a smrti (srov. SC 397). Hřích svrhly člověka ze stavu dokonalosti do stavu smrti (srov. SC 400). Na nadpřirozené úrovni, kde byl řád a dokonalost ve světě Boží, na rovině poruchy smrti vládne, znehodnocení a zmatku.

Ale Bůh neopustil jej v jeho neštěstí, a od okamžiku jeho pádu, slíbil Spasitele pro vás vrátit se k němu (srov. Gn 3,15). Tento návrat je však stála jej velké úsilí a oběti na člověka, protože on promarnil tak velké dary, které byly dávány volně.